Ty nejstarší reklamy byly jen na kusu papíru, a to bylo vše. Tam byl většinou jednoduchý obrázek sortimentu a pak jen nápis, že uzenář ten a ten prodává kvalitní maso a uzeniny tam a tam. Konec zvonec. Žádné další údaje o telefonu, ani mail ani www stránka. Nic. Jak je to možné? Domnívám se, že to bylo částečně tím, že telefon neexistoval, tím méně internet, ale mohu se mýlit.

Teprve pak přišly reklamy na plechu, které jsou dodnes věčným sběratelským artiklem. Následovaly reklamy v jednoduchém rozhlase a pak i v televizi. Kdo ze starší generace by si nepamatoval pana Vejce v české televizi na prvním programu a slečnu Vejce s ofinou na druhém. Byla to v podstatě jednoduchá animace. Vejce provedlo nějakou činnost a jela další reklama.

No, už to není pravda. Jak je to v televizi dnes nemohu posoudit, neb ji nemám a nechci ji ani zadarmo.

Přibližně však vím, jak taková reklama vzniká a kolik se kolem ní motá lidí. Takže pokud někdo chcete reklamu pro sebe či kohokoli jiného, dávejte pozor.

Vše začíná návrhem, který buďto přinese zákazník připraven a pokud ne, udělá to reklamní agentura Nový Jičín. Ta pak dá zákazníkovi na výběr a pokud mu některý návrh „sedne“, začne se ihned pracovat. Agentura však ještě musí znát rozměry, protože od těch se pa bude odvíjet jak velikost písma, tak případného obrázku nebo znaku firmy. Nu, a nakonec se to musí dostat tam, kam zákazník chtěl. Třeba na tričko, na propisovací tužku, prostě dle přání. Ovšem také může být velká a přijde na billboard, nebo pověsit na stěnu nějakého domu. Pokud lidi zaujme, a to musí, je tam umístěn název firmy, aby pak lidé věděli, kdo zboží vyrábí a hned si to mohli doma na internetu najít. Nu, a tím se z tohoto člověka stává návštěvník internetu, nebo přímo kamenné prodejny a tím také potencionální zákazník. A kdy si něco koupí, a stane se z něj stálý zákazník, je účelu reklamy dosaženo a všichni mohou být spokojeni a klidně v noci spát.